Aby mohl člověk vést dokonalý nebo aspoň normální život, musí někde bydlet. Je to už natolik samozřejmá věc, že se nad tím vlastně ani nepozastavujeme. Každý normální člověk prostě někde bydlí, a ten, kdo nebydlí, je bezdomovec, od kterého je lepší držet se dál.

Jenže když se nad tím skutečně pořádně zamyslíme, leckomu dojde, že kdybychom u nás vše ponechali jen na neviditelné ruce trhu, byli bychom dost možná národem bezdomovců. Protože jsou u nás nemovitosti tak drahé, že by si je mohl za své peníze koupit jenom málokdo, a ten, kdo by tudíž nesehnal nějaký zvládnutelný nájem nebo nesetrvával do pozdního věku u rodičů, by dost možná skončil na ulici.

smotané peníze

A za to, že tomu tak není, vděčíme především hypotékám. Tedy půjčkám, jež nám dávají možnost koupit si svůj vlastní dům či byt a pak tento výdaj po dlouhou řadu let splácet.

Jenže nemovitosti prodávané do soukromého vlastnictví jsou tak drahé, že je nejeden z nás nezvládne ani s využitím hypotéky. Někdy někdo nezíská ani dost vysokou hypotéku na to, aby si svůj objekt koupil. A co potom?

Potom se dá využít cenově příznivější varianta zvaná družstevní byt. I ten se totiž dá někdy na hypotéku koupit. Sice je taková hypotéka řidším úkazem a je o něco dražší než klasická hypotéka, ale díky nebankovní společnosti si jde aspoň takový družstevní byt koupit. Protože je levnější a je tu tudíž více těch, kteří aspoň na hypotéku na tento typ bydlení dosáhnou.

srovnané mince

A tak se dá vzít i na družstevní byt hypotéka. A člověk tak může bydlet aspoň takto. A když se nad tím zamyslíme, je to vlastně dobrá volba. Protože družstevní byt není od bytu vlastního zase až tak odlišný, nepočítáme-li tedy skutečnost, že zde nepatří člověku přímo daný byt, nýbrž jen podíl na celém družstevním objektu, v němž se tento byt nachází.

Lidé, kteří nemají na vlastní byt, si tak kupují třeba aspoň tuto alternativu. A mohou tak žít skutečně plnohodnotným životem.