Vzpomínám si, jak moje kamarádka byla celá nešťastná a smutná, když jí lékařka řekla, že ona nemůže mít děti. Abych se přiznala, také mě toho moc trápilo, protože o své kamarádce jsem věděla, že bude opravdu perfektní máma. Stále jsem věřila do poslední chvíle, že se třeba paní lékařka plete a moje kamarádka normálně budeme mít děti. Bohužel se tak nestalo. Absolutně nechápu tohle, protože mnoho lidí, kteří třeba nechtějí děti a nebo nemají rádi děti a nebo třeba jsou takoví zlí a nešikovní, tak mají děti ihned. Těmto jednoduše jde, ale lidé, kteří jsou třeba hodní citliví a moc by si přáli dítě a byli by milujícími rodiči, tak jim to jednoduše nejde.
Podle mého názoru tohle je nespravedlivé a nevím, proč takhle to příroda zařídila. Vždyť příroda také musí poznat a musí vědět, jaký člověk by byl také na děti vhodný. Je to škoda, proto jsem kamarádce řekla, ať to nevzdává. A ať třeba zkusí kliniku, která se právě stará o to, že pomáhá neplodným párům. Kamarádka ještě říkala, že dva roky počká a že bude doufat na zázrak. Samozřejmě, že se to kamarádce nepodařilo, a tak opravdu po dvou letech šla na reprodukční kliniku, kde ji opravdu pomohli. A během dvou let kamarádka opravdu otěhotněla. Kdybyste viděli ten její výraz a ty její slzy štěstí, že je konečně těhotná, tak byste brečeli asi také.
Moje kamarádka se svým partnerem byli opravdu v sedmém nebi. A kamarádka o sebe tak moc pečovala a bála se, aby nepotratila, že raději nikam nechodila. Její partner ji nosil na rukou. To já mám své tři děti a otěhotněla jsem vždycky skoro až úplně napoprvé. Tohle je také docela nespravedlivé, protože třetí dítě nebylo plánované, ale řekla jsem si, že když už se vajíčko uchytilo, tak si ho samozřejmě nechám, přeci nedám pryč své dítě, takže máme tři rošťáky a musím říct, že jsem ale ráda, protože naše poslední třetí dítě je holčička, a to jsem si vždycky přála. Jinak mám dva starší syny. Myslím si, že i synové jsou rádi, že mají mladší sestřičku.
