selhání ledvin
Jana | 13.8.2010 10:05:58
Ivana:
prožili jsme smutný konec našeho 16ti letého kocourka. u doktora jsme byli, se zánětem dásní, na který prý "tygříci" trpívají. dostal antibiotika, zlepšil se a začal hezky papat, ale pak začal i zvracet. a postupně jídlo i jakékoliv výživné pasty začal odmítat a zvracel víc. stav se zhoršoval rychle, následné testy krve ukázaly neuvěřitelně vysoké hodnoty ledvin. měl i světlejší skvrny na čumáčku, což jak jsem se dočetla, mohlo znamenat chudokrevnost.
konec nebyl lehký.já jak to jen šlo pořád u něj. bála jsem, se že nějak jistě trpí, že může mít bolesti. pak už jsem rezignovala a přestala jsem mu nutit stříkačkou rozmixované jídlo. stejně ho chudáček vyzvracel. když jsem ho přestala nutit, přestal zalézat do police mé skříně a byl jen u mě. pomáhala jsem mu jít se napít a na kočičí záchodek. nakonec jsem souhlasila s eutanázií. doktor řekl, že by takhle mohl být ještě týden, což si nedovedu představit. ledviny měl špatné, ale srdíčko velmi dobré. poslední noc nespal ani on, ani já. a pak jsem se nad ránem rozhodla, že nedovolím aby se jakkoliv trápil dál. protože zlepšení ho už nečekalo. nechtěla jsem ho stresovat další jízdou do ordinace, tak jsme volali doktorovi a ten řekl, že nikam nepojede, že právě vztal a půjde do ordinace. a že máme přijet :-( dostal injekci do svalu na uspání. chtěla jsem, aby ho nic nebolelo, ale to ho bolelo, protože už skoro žádný sval neměl. v čekárně plné lidí jsme měli počkat, až kocourek usne, protože do v ordinaci byla asi přs noc i doktorka, co tam i spala a asi se potřebovala dát do pucu. Kocourek, chudák byl cítit medikací, a dokázal se ještě postavit, aby zvracel a myslím, že to ani nepůsobilo. doktor vyšel a řekl, že to je vliv té injekce, že ledviny a játra jsou už v takovém stavu, že to nezabírá.
pak si ho vzali do ordinace, já stejně měla pocit, že úplně nespí a i když jsem byla odhodlaná s ním zůstat až do konce, doktor řekl, že se někdy zvířátko, po aplikaci narkózy ve větším množství, dostane do křeče a že bychom to mohli těžko snášet. zřejme se obával našich reakcí, protže na nás viděl vyčerpání a smutek. čekali jsme v čekárně a pak nám kocourka v krabici, ve které jsme ho přivezli dali. v autě jsem mu chtěla zavřít očička a on ještě cukl a oči se jakoby chtěly zavřít a nakrabatil čelíčko. hned jsem začala mluvit konejšivě a dala mu ruku na bříško a hrudník a cítila jsem ještě 2 zoufalé stahy jeho srdíčka.
teď už vím o potížích s ledvinama hodně věcí a že je dobré kastráty krmit speciální stravou šetřící ledviny, že nějaký kitekat, wiskas a podobné, zvlášť ne kapsičky - které jsou prý o něco víc solené a proto kočkám i víc chutnají, na ledviny dobré není. také wiskas suchary, to je prý jako bysme my lidi jedly solené brambůrky, že obsahují hodně soli a tak málo masa... po té přednášce jsem nelenila a kousla si do sucharu wiskas i do sucharu z balení pro kastráty a opravdu. jen na kousnutí byl wiskas jako sušenka a ten pro kasráty tuhý masový. také není dobré dávat kočkám šunku a rybičky co jsou vlastně hodně solené. všechno velké pamlsky a odolejte nedat to tomu chlupáči...
z domácí diety je dobrá ryba s rýží,ale pro ledvinovou šetřící dietu není dobré kuře.
no, teď mám rozumů. Náš kocour nám dělal radost šestnáct dlouhých let a i když jsme naivně věřili, že to nidky neskončí, tak to skončilo. někdy mám pocit, že každý rok, který tu s náma byl zvýšil bolest z jeho odchodu, ale vím že to tak není, smrt zvířátka bolí každého majitele.
nejde nic vrátit, aby člověk udělal věci jinak a jinak se rozhodl.
teď máme doma diabetičku a já jsem šťastná, při tom všem, že i když to laicky vypadalo na ledviny a smutný konec hned po půl roce, po kocourkovi, že se číča s inzulínem krásně zlepšila. jen teď taky budu řešit dietu. Inzulín nestačí.
